Zahušťovadlo je látka, která se primárně váže na vodu. Na základě charakteristické koncentrace každého zahušťovadla dochází kromě tohoto efektu také k síťovým efektům, které mají typicky za následek neúměrné zvýšení viskozity, přičemž molekuly jsou navzájem „spojené“, tj. propletené. Většina zahušťovadel jsou lineární nebo rozvětvené makromolekuly (jako jsou polysacharidy nebo proteiny) produkované prostřednictvím intermolekulárních interakcí (jako jsou vodíkové vazby, hydrofobní interakce nebo iontové vztahy), zatímco extrémní zahušťovadla jsou listovité silikáty (bentonit, montmorillonit) nebo hydratované částice SiO₂. které existují v rozptýlené formě a mají pevnou strukturu díky svým interakcím, které se mohou vázat na vodu nebo vzájemně interagovat.